Historie

Úvodem je nutno se seznámit se samotnou budovou Grandhotel Ambassador – Národní dům v Karlových Varech, jelikož hotel se může chlubit svojí bohatou historií sahající až do roku 1897. Právě v tomto roce spolek karlovarských ostrostřelců vznesl požadavek na vybudování reprezentativních prostor, které měli mimo jiné sloužit jako zázemí střeleckého muzea. O rok později v roce 1898 byl předložen radnici města návrh na realizaci stavby a odkoupeny pozemky od města, a ještě téhož roku byli podklady pro zpracování projektu předány vídeňským architektům Ferdinandu Fellnerovi a Hermannu Helmerovi. Stejní architekti, kteří se v Karlových Varech podíleli na stavbě Karlovarského městského divadla nebo Tržní kolonády zvládni projekt dokončit ještě v roce 1898 a to dle zadání, tj. společenský sál s kapacitou 900 osob, jídelna, kavárna, restaurace a pivnice a dále přízemní podlaží varietního sálu s možností propojení s nočním barem. Stavba byla schválena koncem února roku a 1899 a 27. března 1899 byla zahájena stavba, která byla dokončena 31. prosince 1900. Tehdejší Grandhotel Schützenhaus (Střelecký dům) byl slavnostně otevřen 23. února 1901. Celkem pět nadzemních a dvě podzemní podlaží ve stylu historismu s neogotickými, pseudorenesančními a secesními prvky. Od tohoto momentu se začíná psát historie hotelu.

V roce 1904 zde byl přivítám František Josef I., v roce 1908 ve slavnostním sále Orpheum bylo otevřeno první karlovarské kino Continental, roku 1914 se zde rekrutovali a cvičili branci před nástupem do první světové války, pod dohledem právě karlovarských ostrostřelců. Pod vedením pozdějšího prvního prezidenta Státu Izrael Dr. Chaima Weizmanna se v slavnostním sále Orpheum konaly Světové Sionistické kongresy v roce 1921 a 1923. Za první republiky koncem dvacátých let spolek ostrostřelců zaniká a v roce 1930 je Grandhotel Střelnice převeden do majetku města. V té době dochází k přejmenování na Hotel Národní dům. V roce 1937 zde Rudolf Aplt a Klement Gottwald hovoří o otázce německé menšiny v českém pohraničí a v roce 1938 se zde koná sjezd členů nacistické strany NSDAP. 8. října 1942 kulturní odbor Karlsbad pořádá ve velkém sále koncert za padlé německé vojáky u Stalingradu, Ein Deutschens Requiem. Po druhé světové válce část rodin z vybombardovaných čtvrtí nalézá dočasně ubytování v hotelu a koncem čtyřicátých let začíná hotel a sál opět sloužit svému účelu, a kromě ubytování jsou zde pravidelně pořádány koncerty, cirkusové vystoupení a varieté za účasti artistů a umělců z celé Evropy.

Od roku 1958 je budova zapsána do seznamu chráněných kulturních památek. Po roce 1968 byl hotel nadále provozován a obsazován hosty a došlo pouze k několika menším renovacím interiéru a přejmenování vnitřních restaurací. Nadále se zde pořádali zábavné programy, koncerty, estrády, maškarní bály, plesy, taneční zábavy, odpolední čaje ale i boxerské zápasy.

V roce 1988 se zde natáčel seriál Cirkus Humberto. V posledních letech před uzavřením je sál opět i promítacím místem Mezinárodního filmového festivalu. Po revoluci roku 1989 a rozpadu podniku přešla budova do státní péče a v roce 1992 tento hotel odkoupilo město Karlovy Vary. Následně byl hotel nabídnut k prodeji a prodám. Nový vlastník ovšem za hotel nikdy nezaplatil a soudní spory se táhli až do roku 2000 kdy se hotel opět vrátil městu. K opětovnému prodeji došlo roku 2010 a od 1. dubna 2011 byla zahájena rekonstrukce, která byla dokončena 1. května 2015.